Analýza díla Havran

Havran od Edgara Allana Poe je perfektní ukázka toho, jak romantismus dokáže zachytit lidské emoce v jejich nejsyrovější podobě. Příběh sleduje osamělého vypravěče, který v půlnoci vzpomíná na svou zemřelou manželku Lenoru a snaží se zapomenout pomocí četby knih.

Celá báseň má 18 slok s promyšlenou kompozicí - od klidného začátku přes příchod havrana až po psychický rozpad hrdiny. Chronologický postup ti umožní sledovat, jak se postupně stupňuje napětí a hrdinovo zoufalství.

Poe mistrně používá er-formu vypravěče, takže sledujeme příběh očima muže, který je smutný, vystrašený a postupně se psychicky hroutí. Havran zůstává tajemnou postavou - symbol smrti a žalu, který pronáší jediné slovo: "nevermore" (už víckrát ne).

Tip pro maturitu: Zapamatuj si složité rýmové schéma ABCBBB - je to často zkoumaná část u analýzy tohoto díla!

Jazykové prostředky a literární kontext

Poeův jazyk kombinuje spisovnou a hovorovou češtinu s bohatou slovní zásobou plnou cizích a knižních slov. Tahle kombinace vytváří specifickou atmosféru, která vyžaduje od čtenáře určitou sečtělost - což je typické pro romantickou literaturu.

V díle najdeš spoustu metafor, přirovnání a symbolů - například havran jako symbol trýzně nebo socha Pallady představující moudrost. Personifikace dodávají textu živost a umocňují pochmurnou atmosféru.

Edgar Allan Poe (1809-1849) měl tragický život - osiřel ve třech letech, později zemřela i jeho manželka na tuberkulózu. Tyto zkušenosti se odrážejí v jeho tvorbě plné mystických a fantastických příběhů. Je považován za zakladatele detektivního žánru a předchůdce science fiction.

Zajímavost: Poe se proslavil až v roce 1845 právě básní Havran, ale sláva byla krátká - zemřel v bídě jako alkoholik a narkoman.

Děj básne Havran

Příběh začíná o půlnoci, kdy unavený muž čte knihy a snaží se zapomenout na bolest ze ztráty Lenory. Náhle zaslechne klepání na dveře - nejdřív se lekne, pak si myslí, že je to návštěva.

Když otevře dveře, nikdo tam není. Napětí se stupňuje - hrdina si myslí, že to byla Lenora, volá její jméno do noci. Pak se ozve hlasitější klepání u okna a do pokoje vletí černý havran, který si sedne na sochu Pallady.

Muž se nejdřív baví tím, že havran umí mluvit, ale postupně ho děsí, že na všechny otázky dostává stejnou odpověď: "nevermore" (už víckrát ne). Když se ptá, zda zapomene na Lenoru nebo se s ní setká v ráji, havran odpovídá stále stejně.

Báseň končí beznadějně - havran zůstává na soše a pozoruje zoufalého hrdinu, který se utápí v žalu. Tahle koncovka dokonale ilustruje románskou fascinaci smrtí a lidským utrpením.

Pro maturitu: Všímej si, jak se postupně mění hrdinovy emoce - od zvědavosti přes pobavení až po zoufalství a hrůzu.